SETKÁNÍ S BOHYNĚMI

Letošní dovolenou jsme ztrávili v nádherné přírodě Bílých Karpat. Nekonečné louky, v polovině srpna kvetoucí modře (čekankami) a žlutě (jestřábníky) a vonící senem, nádherné obyvatelky těchto luk - ještěrky, z nichž jedna mě poctila tím, že se uvelebila na mé botě, (kterou si nejspíš spletla s vyhřátým kamenem) a tři za sebou padající hvězdy, z nichž jedna zazářila tak silně, že osvítila nebe na dlouhou chvíli, mě nenechaly na pochybách, že Vesmír se mnou komunikuje. Bílé Karpaty, okolí Uherského Hradiště a Starého Hrozenkova bylo v minulosti známé nejen výbornou slivovicí, ale také tím, že zde působily lidové léčitelky zvané Bohyně. Spisovatel Jiří Jilík o nich píše ve své knize Žitkovské bohyně, kterou mimochodem stojí za to si přečíst.

Já jsem díky své spolužačce a kamarádce Lence, která je v tomto kraji už dlouho doma, měla tu možnost setkat se s úžasnou skupinou žen - pro mne místních Bohyň. Setkání se uskutečnilo v Uherském Hradišti v útulném bytě jedné z nich Sofie. Najednou jsem se ocitla v kruhu mě úplně neznámých žen, které mě na jediný večer vzaly do svého středu. Vlastně se možná sešly tak trochu kvůli mě, což mi dlouho nešlo do hlavy, ale v srdci jsem to cítila moc příjemně. Atmosféra byla úžasná, barevné krásné energie proudily od jedné k druhé, téma bylo společné - obyčejný život viděný očima žen, které věří na věci mezi nebem a zemí. Cítila jsem spojení a bylo mi jedno, že je neznám, že jsem 300 km od domova, že jsem v cizím bytě, že jsem nesvá, že pojedu zpátky sama v noci neznámou krajinou, atd,atd... věděla jsem jistě, že jsem přesně tam, kde mám zrovna být:) 

Došlo mi, jak nesmírně jsou tato setkání důležitá, kolik nových informací a kolik odpovědí jsme všechny dostaly. Jen jsme se na chvilku propojily, nechaly jsme volně proudit energie a každá si našla ten svůj kousek, který přesně zapadl tam, kde pro něj bylo volné místečko:) Co dodat :)

Chtěla bych poděkovat Lence, která mi setkání zprostředkovala a všem milým účastnicím, které mě přijaly do svého kruhu, moc si toho vážím.

Děkuji :))

S Láskou Věra

PS. Cestou domů autem, mi kdosi křikl do ucha pozor a ejhle,  ze tmy vyskočila srnka a já díky tomu upozornění stihla včas zastavit. Jen se na mě podívala a ladně odkráčela do noci. Další noc jsem nemohla spát, udělalo se mi z ničeho nic špatně a musela jsem na vzduch. Cítila jsem velký tlak v okolí žaludku a věděla jsem, že něco ošklivého jde pryč. Vyšla jsem na balkon našeho pokoje a dívala se do hvězdného nebe, myslela jsem na všechny ženy světa, které zapoměly na svou ženskou podstatu, na své božství. Na ženy nešťastné, zraněné, nespokojené, toužící po lásce a přijetí. Na ženy, které jsou plné nejistoty a strachu přesto, že jejich podstata je BOHYNĚ. Mohla jsem si oči vyplakat, velmi se mi ulevilo, plakala jsem samozřejmě i za sebe. Když jsem viděla padat první hvězdu, věděla jsem, že věci jsou tak jak mají být, když druhou, cítila jsem velkou úlevu, když tu třetí nejvíc zářící, věděla jsem, že mi Vesmír rozumí a přijímá, co jsem mu právě odevzdala.

Ve Smiřicích 27.8.2012