MOUDRA INDIGÁČKŮ

Tak tady se s Vámi chci podělit o moudra mých indigáčků - někdy úsměvné, někdy zamrazí... ale vždy tam najdete semínko moudrosti:)

Do našeho kroužku na praxi, přišly dvě mladinké studentky. Jeden z chlapců (počínající puberta) se hned začal před nimi naparovat, co všechno umí a hlavně co všechno má (tablet, chytrý mobil atd....), druhý z chlapců v kroužku, jeho kamarád, to velmi těžce nesl, protože před děvčaty vypadal jako " blbec " (sám to tak nazval), a to i přesto, že studentky pedagogiky situaci zvládly skvěle a hned vyhlásily, že největší dojem na ně udělá ten, kdo bude v kroužku nejlépe pracovat. Clhlapec, který se cítil ponížen, se najednou začal usmívat a přišel mi říct, že on má něco, co ten druhý nemá a že mu to nikdo nemůže nevzít (narozdíl od mobilu atd...). A co to je ? zeptala jsem se.......MOJE OSOBNOST....zněla jeho odpověď a bylo vymalováno :))

Jedno z dětí mělo velké dilema, zda do mého kroužku chodit, či nikoliv. Bylo ovlivňováno dospělou kamáradkou, která nevěří na věci mezi nebem a zemí. Dítě důvěřovalo jak mně, tak kamarádce a nedokázalo se rozhodnout. Řešení ovšem našlo, bez jakéhokoliv varování přivedlo svou dospělou kamáradku na kroužek. Byla jsme docela zaskočena, ale co se dalo dělat, požádala jsem jí tedy, aby pracovala společně s dětmi. Zrovna jsme si dělali zábavný horoskop, kdy jsme si měli napsat svá přání a potom jakýmsi výpočtem některá z nich vyšla jako předpověď do počínajícího roku. Děti hned pochopili, že čím pozitivnější možnosti si dají, tím pozitivnější bude výsledek. Hned začaly psát, jen kamarádka nevěděla....ZÁKLAD JE VĚDĚT, CO OPRAVDU CHCI....napovídaly děti. Potom jsme si zkoušeli automatickou kresbu, což se dětem dařilo. Hodina proběhla velmi příjemně a kamárádka odcházela se zvláštními zážitky, kterým možná nerozuměla, ale přestala rozmlouvat  moudrému dítku chození do našeho kroužku a přesvědčovat, že jde o hlouposti.

Stalo se mi, že jsem se rozčílila na jedno z dětí, za pozdní příchod. Bylo to zbytečné, to vím a hned mi to bylo i sděleno. Indigové dítko pravilo :  Věruško, dnes jsi někde nechala svou vnitřní moudrost. Na mojí drzou otázku, kdepak jsem jí asi tak mohla nechat, mi odpovědělo: Obvykle jí necháváš v práci...a byla to pravda pravdoucí.

Mám v srdci bránu a ta nejde otevřít, jsem tam zavřenej......(Marek 10 let)

Mám někdy pocit, jako kdyby mě někdo řídil, jako když mi někdo hýbe rukama a nohama a mluví za mě a udělám třeba zlou věc, potom je mi to líto a neumím vysvětlit, že jsem to vlastně nebyl já....(Marek 10 let)

Když začne matematika, můj mozek zavře kancelář a vypne kameru.....( Marek  10 let)  typické pro děti, které více jedou na pravou mozkovou hemisféru a logika a řád jim dělá potíže

Andělé existují v jiných světech a Bůh je jejich taťka, nebo vlastně ředitel....   (Filípek 4roky)

Bůh dohlíží taky na všechny sluníčka ..... (Filípek 4 roky)

Někdy mi do hlavy skočí čertík, něco mi našeptá a já pak udělám nějakou lupmárnu...ale samotnou by mě to nenapadlo... (Karolínka 8 let)

Až bude mít někdo všech pět pohromadě tak bude mít obrovskou moc ....(Honzík 7let) (učili jsme o magii pětky - pentagram,živly,apod.)

Věro netrap se tím, nebo si ublížíš (Mareček 8 let)  nepovedl se mi obrázek dle mých představ a povzdechla jsem si

Mám strach, sedí mi tady, ale to není to nejhorší, má zdroj a ten ho vyživuje. Musím nejdřív zničit ten zdroj, abych ten strach oslabil a pak ho můžu zlikvidovat...na moji otázku jak to uděláš, odpověděl : ...než půjdu spát, půjdu k sobě dovnitř, tam budu mít připravenou zlatou zbroj od strážného anděla, asi někde u srdce, tu si obleču a půjdu zničit ten zdroj, to bude nejhorší, ten strach to už potom bude hračka...(Honzík 7 let)

Asi jsem blázen a patřím do zvláštní školy. Na otázku proč, odpověděl : Připadám si jako robot, který sem nepatří. Jako kdyby mě někdo rozsekal na kousky a pak mě mamka složila dohromady a zachránila mi život. Nebo jsem spadl na Zem z nebe a rozbil jsem se a ona mě sastavila, aby mě vychovala. Ale asi nejsem úplný, nebo dobře sestavený.Tenhle svět mi připadá divnej, jako kdybych do něj nepatřil. Někdy si taky myslím, že jsem připlaval po vodě v košíku, ale cestou mě rozemlelo takový to velký kolo (myšleno mlýnské kolo) a mamka s bráchou mě zachránili, ale asi někde udělali chybu, nebo mě kousek nenašli a nejsem celej. .....(Marek 8 let)