O SLUNÍČKU

Taky máte tak rádi sluníčko jako já ? Nemyslím tím jen to sluníčko co je na obloze, ale sluníčko jako fenomén ve všech jeho podobách. Když svítí, je hned všechno nějak veselejší, snazší a hezčí. Většinou je vyobrazeno jako veselé, dodávající povzbuzení, někdy trochu šibalské až škodolibé, ale málokdy zamračené nebo vyjadřující zlobu. V dávné historii  uctívali sluníčko jako boha nebo snad bohyni ? Možná i proto je tak oblíbené, protože se nekloní ani na jednu stranu, ani na tu mužskou ani na tu ženskou. Znamení sluníčka  předvídá sílu, světlo, radost a životaschopnost. Bez něj by to prostě nebylo ono.

Přestože  sluníčko pálí jako oheň, nikdo neříká, že slunce je dobrý sluha, ale zlý pán.  A co teprve, když Vám někdo řekne, že jste jeho sluníčko nebo ještě lépe, že jste  sluníčkem jeho života. Já osobně to považuji za opravdu velmi velkou poklonu, jednu z největších. Znamená to, že dotyčného těší Vás vidět, být ve Vaší blízkosti a hřát se v paprscích, které kolem sebe vysíláte. O veselých lidech se přeci říká, že jsou taková sluníčka.  Přeji Vám, aby jste ve svém životě potkávali co nejvíce takových sluníčkových lidí, aby  jste i Vy  byli pro někoho sluníčkem a aby Vám to velké opravdové sluníčko na nebi svítilo na Vaše cesty, po kterých jdete a které jsou mnohdy plné temných zákoutí . A kdyby se náhodou mezi Vámi našel někdo, kdo žádné sluníčko dlouho nepotkal, tak Vám pro jistotu jedno posílám.