O BOJI

Jednoho dne nad ránem jsem se vzbudila a s hrůzou si uvědomila, že můj život byl vždy jeden velký boj. Že bojuju odmalička jaksi proti všemu a všem, ani nevím proč, snad jen tak z principu, nejspíš nějaký zajetý program z dětství, či minulých životů... Jako dítě jsem bojovala s rodiči, sourozenci, kamarády, učiteli, stále jsem byla v opozici. V dospělosti jsem bojovala s partnerem, s tchýní, dokonce se svými dětmi, sama se sebou, se šéfem a kolegy v práci, s celým světem, snad i s celým Vesmírem. Utržila jsem vždy mnoho ran a šrámů. Snad nejtěžší byla zranění od dětí. Jedna dcera Střelec, vždy vystřelila šíp pravdy, tak jak to děti umí a nikdy neminula cíl. Druhá Vodnářka, odmítala bojovat a shlížela na mne ze svého nadhledu s naprosto nechápavým výrazem a otázkou v očích, o co ti sakra jde? Samozřejmě také boj mě samotné se sebou byl vždy pěkný mazec a následky :  přesně v duchu moudra  -  dokážeme odpustit ostatním, co nám provedli, ale nedokážeme odpustit sobě, co jsme si natropili sami. 

Mám toho dost ! Jsem vyčerpaná, chci mír a spolupráci !

Nejdříve jsem to pochopila ve vztahu, dvě silné osobnosti, dvě rohatá znamení (beran a býčice), zavřete je do jedné ohrady a hned se poperou, kdo že má silnější rohy a kdo koho bude poslouchat. Pokud jsme šli do boje, zůstala za námi jen zpustošená zem a dvě raněná, vyčerpaná zvířata. Žádný vítěz, za to dva poražení. Uvést vše do původního stavu, trvalo věčnost a stálo nás to poslední zbytečky sil. Když mi došlo (a že mi to trvalo sakra dlouho), nikoliv boj, ale pouhá spolupráce, tolerance (a co bych to nepřiznala, někdy i taktický ústup) je cesta, velmi se mi ulevilo. Tak jedině můžeme tvořit, aby vztah rostl a vzkvétal. Zajimavé na tom všem bylo, že naprosto stačilo, abych to pochopila já a nastaly nevídané změny v celé rodině, partner i děti reagovali na to, co já vysílala. Žádné hádky, žádné nepochopení, žádné šarvátky natož boj. Kde jsem to pocítila nejvíce, byl překvapivě tanec, tanec s partnerem (a od tance k sexu, je milé dámy jen krůček:)). Náš tanec, přes veškerou lásku, kterou k sobě cítíme, vypadal stejně jako náš vztah, boj. Manžel se mě snažil vést, já se s ním prala, bojovala jsem. Proč - to dodnes vážně netuším. Nikdy jsem nedokázala jen tak se odevzdat, dát důvěru a nechat se prostě vést. Neustále jsem byla ve střehu, připravená k boji, přesvědčená, že mě určitě něco překvapí s čím jsem nepočítala. Když jsem okusila jaké to je, odevzdat se, jen se naladit na energie těla toho druhého a nechat se tím vést, plně tomu důvěřovat, nemohla jsem se toho pocitu nabažit ( a co teprve partner). Přirovnala bych to možná k tomu, když vás jako dítě maminka zvedla do náručí a přitiskla k sobě. Důvěřovali jste jejímu náručí a jejím energiím, bylo vám dobře a cítili jste se v bezpečí. Absolutně vás nenapadlo, že by vás upustila na zem, nebo třeba kousla do nosu:). Nejen v tanci dá se využít tohoto poznání, samozřejmě se dá aplikovat mnohde jinde v běžném životě. Později jsem zjistila, že pokud se naladím na energie cizího člověka se kterým třeba tancuji, nemám problém přesně jít tak, jak on vede, i kdyby tančil cokoliv. Na třídním srazu jsem byla vyhlášena za nejlepší tanečnici ( a to jsem nechodila do tanečních). Spolužáci považovali tanec se mnou za mystický zážitek, na který dodnes vzpomínají a já měla skvělý trénink, kdy jsem se učila ladit na energie druhých lidí. (Teď to používám ve své práci, kdy po naladění na energie vím zhruba, jak se dotyčný cítí).

Je čas přestat bojovat a začít důvěřovat. Důvěřovat partnerovi, dětem, ba i tchýni. Důvěřovat té srandovní osůbce, kterou mám moc ráda a říkám ji Já.  Důvěřovat svému tělu, svému životu, Vesmíru.  Položit se do náruče života a nechat se vést, jako když tančím. Možná občas klopýtnu, nebo sebou říznu o zem, jako moje kamarádka, která se při tanci na plese rozplácla jako žába a zjistila, že to, čeho se vždy tolik bála, je vlastně velká legrace a taky se tomu od srdce zasmála.  No a co ?  Tak se zase zvednu a tančím dál !

Takže vážení a milí, ukončete boj, vyhlaste příměří, nastolte mír ve svých královstvích !

Spolupracujte, důvěřujte, milujte  -  odměnou vám bude život bez zranění a šrámů,  na těle i  na duši :))

Vaše Víla